Boží slovo

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ

2. neděle adventní – cyklus B

Připravujeme se na příchod Krista. Předchozí neděli zaznělo Kristovo slovo: „Bděte“. Pozornost této neděle padne na člověka, který pomohl „rozběhnout“ proces Ježíšova hlásání, na Jana Křtitele. Vždyť jeho úkol se v mnohém podobá tomu, co má konat i každý z nás.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Čteme začátek tzv. Deuteroizaiáše, tedy samostatné knihy vzniklé v 6. stol. př. Kr., kdy jsou Izraelité zdecimovaní v Babylonském zajetí daleko od domova, který je v troskách. V této atmosféře se Bůh skrze proroka pokusí vykreslit skleslým Izraelitům záchranu podobně, jak by to dnes učinil režisér ve velkolepém filmu: po mnoha dramatických událostech přichází záchrana!

Iz 40,1-5.9-11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“ Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“ Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

ŽALM 85

Zaslíbení pokoje zůstává platné i dnes. Prosme o něj.

Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze

země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ

Druhý list Petrův patří k posledním textům Nového zákona, zřejmě odráží pocity křesťanů, kteří se nedočkali brzkého Kristova příchodu a ptají se proč. Autor vykresluje konec světa pomocí tehdejší představy o vesmíru. Přes dobovou představu světa zaznívá podstatné: Pán přijde a my ho máme přivítat do připraveného domu svého „já“.

2 Petr 3,8-14

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM

Marek otevírá své evangelium událostmi souvisejícími s Ježíšovým veřejným vystoupením. Jak jinak vylíčit, že se po několika staletích historické události daly do pohybu, než vystoupením proroka – Jana Křtitele. Je vylíčen jako nevšední, strhující postava. Vše se odehrává kolem roku 30 po Kr., kdy je zem ovládána Římany. Je to čas nabitý očekáváním příchodu mesiáše – pomazaného krále, který Izrael vysvobodí. A Jan Křtitel říká: „Právě přichází!“.

Mk 1,1-8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a při tom vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině a uvidíš radost, která k tobě přichází od tvého Boha.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, byli jsme nasyceni duchovním pokrmem a pokorně tě prosíme: dej, ať se účastí na této svátosti učíme moudře hodnotit věci pozemské a usilovat o dobra věčná. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Úvod k Markově evangeliu je stručný a jde hned k věci, otevře téma veřejného vystoupení Ježíše. Jan Křtitel je v církvi po staletí velkým symbolem. Je prorok, který však patří ke Starému zákonu, alespoň do té míry, že také on „pouze“ očekává mesiáše. Plody jeho záchrany ještě nezažije. Přesto je jeho slovo stále platnou výzvou: „Připravte cestu Pánu.“ Jde o zásadní burcování: Pán přichází – dnes, teď, na toto místo… A jestliže k nám přichází Mesiáš, pak je nanejvýš moudré vydat se mu naproti. Jak v podmínkách dnešních dní, našeho běžného života vypadá toto „vydat se naproti“?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 11.12.

Iz 35,1-10

Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod. V peleších, kde dříve sídlili šakalové, budou houštiny rákosu a sítí. Bude tam stezka a cesta, bude se nazývat "cestou svatou"; nepůjde po ní nečistý, bude jim cestou přímou, ani bezradní na ní nezabloudí. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam neukáže; (jen) vysvobození po ní půjdou. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí jim bude věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.

Lk 5,17-26

Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval. Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnutý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: "Člověče, odpouštějí se ti hříchy!" Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: "Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: "O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější - říci: 'Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: 'Vstaň a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi

domů!" A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha. Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: "Dnes jsme viděli něco podivuhodného!"

Komentář: Iz 35,1-10 Jásot přírody kontrastuje s naším vztahem k ní. Často ji ničíme, aniž bychom si uvědomili, že i ona je pramenem poznání Jeho slávy! Z jejího souladu a harmonie můžeme mnoho vyčíst.

ÚTERÝ 12.11.

Iz 40,1-11

Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa." Hlas praví: "Volej!" Řekl jsem: "Co mám volat?" Každé tělo je tráva a všechna jeho sláva jako polní květ. Uschne tráva a opadal květ, když jej ovanul Hospodinův dech. Ano, trávou je lid. Uschla tráva a opadal květ, slovo našeho Boha však trvá navěky. Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni (svůj hlas) a neboj se; řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!" Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

Mt 18,12-14

Ježíš řekl svým učedníkům: Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.

Komentář: Iz 40,1-11 I já jsem vyzván, abych volal! Okolí mám beze strachu upozornit: můj Bůh je šetrný ke slabým, jako pastýř k březí ovečce.

STŘEDA 13.12.

Iz 40,25-31

"Ke komu mě chcete přirovnat, komu se podobám?" - praví Svatý. Zdvihněte své oči k výšinám a pohleďte: Kdo je stvořil? Ten, kdo vyvádí jejich spočtené zástupy, všechny je volá jménem, veliké jsou jeho silou a zdatné jeho mocí, neschází nikdo. Proč říkáš, Jakube, (proč) mluvíš, Izraeli: "Skrytý je můj osud Hospodinu, můj Bůh nedbá o mé právo?" Nevíš (to), či neslyšel jsi (o tom)? Věčný Bůh je Hospodin, který stvořil končiny země; nezemdlí a neunaví se, nelze vystihnout jeho moudrost. Znavenému dává sílu, bezmocnému rozmnožuje zdatnost. Junáci zemdlí a unaví se, rekové klopýtají slabostí, ale ti, kdo doufají v Hospodina, nabývají sil, jak orli dostávají křídla, běží a neumdlí, jdou bez únavy.

Mt 11,28-30

Ježíš se ujal slova a řekl: "Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží."

Komentář: Iz 40,25-31 Ti, kdo doufají v Hospodina, získávají též jeho vlastnosti: nabývají sil, jak orli dostávají křídla, neumdlévají. Úkol i pro mě – vždyť jsem stvořený k Jeho obrazu!

ČTVRTEK 14.12.

Iz 41,13-20

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě drží za ruku a říká ti: "Nestrachuj se! Já ti pomohu! Neboj se, červíčku Jakube, izraelský hloučku! Já ti pomohu" - praví Hospodin. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele. Udělám z tebe ostrou mlátičku, novou, s mnohými zuby. Rozmlátíš hory a rozdrtíš je, pahorky obrátíš v plevy. Převěješ je a vítr je odvane, vichřice je rozpráší, ty však zaplesáš v Hospodinu, budeš se chlubit ve Svatém Izraele. Chudáci a ubožáci marně hledají vodu, jejich jazyk vysychá žízní. Já, Hospodin, je vyslyším, já, Bůh Izraele, je neopustím. Na holých pahorcích dám vytrysknout řekám, uprostřed údolí zřídlům, změním step v jezera vod, vyprahlou zemi v prameny vod. Vysázím cedry na poušti, akácie, myrty a stromy oliv, v pustině vysázím cypřiše, jilmy, s nimi i terebinty, aby všichni viděli a poznali, aby uvážili a pochopili, že to způsobila Hospodinova ruka, že Svatý Izraele to stvořil.

Mt 11,11-15

Ježíš řekl zástupům: "Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on. Od času Jana Křtitele až po tuto chvíli nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout: on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš!"

Komentář: Iz 41,13-20 Příslib právě pro dnešní dobu: neboj se, červíčku, neboj se, ustrašený „starý světadíle“. S vírou, že nás Hospodin drží za ruku, můžeš i ty kráčet.

PÁTEK 15.12.

Iz 48,17-19

Tak praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, učím tě, abys měl úspěch, vedu tě cestou, kterou máš jít. Kdyby sis hleděl mých přikázání, tvůj blahobyt by (se rozléval) jako řeka a tvé štěstí jako mořské vlny; bylo by jak písku tvých pokolení a potomků z tvého těla jako jeho zrnek. Nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno přede mnou tvé jméno."

Mt 11,16-19

Ježíš řekl zástupům: "Ke komu přirovnám toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a volají na své druhy: 'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.' Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: 'Je blázen.' Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: 'Je to žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků.' Ale přece moudrost se ospravedlní svými skutky."

Komentář: Iz 48,17-19 Toho, kdo se drží Pánovy cesty, potká štěstí jako „mořské vlny“. Krásné přirovnání. S Pánem nevstupuji do klidné, stojaté vody.

SOBOTA 16.12.

Sir 48,1-4.9-11

Prorok Eliáš povstal jak oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň. Přivedl na ně hlad a svým rozhorlením zmenšil jejich počet, neboť nemohli snést příkazy Páně. Slovem Páně zavřel nebe, třikrát dal sestoupit ohni. Jak ses proslavil, Eliáši, ve svých divech, kdo se může chlubit, že je ti podobný? Byl jsi uchvácen ohnivým vichrem ve voze s ohnivými koňmi. Je psáno o tobě, že jsi připraven pro určitý čas, abys utišil hněv, dříve než vzplane, abys otcovo srdce smířil se synem a obnovil Jakubovy kmeny. Šťastní, kdo tě viděli a tvým přátelstvím byli vyznamenáni!

Mt 17,10-13

Když sestupovali z hory, zeptali se učedníci Ježíše: "Pročpak učitelé Zákona říkají, že napřed musí přijít Eliáš?" Odpověděl: "Eliáš jistě přijde a obnoví všechno. Ale říkám vám: Eliáš už přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co chtěli. Tak i Syn člověka bude od nich trpět." Tehdy učedníci pochopili, že jim mluvil o Janu Křtiteli.

Komentář: Mt 17,10-13 Ježíš přibližuje učedníkům osud proroka Eliáše. Nepoznaného, mnohými nepřijatého. Sám náš Pán, na kterého čekáme, je dodnes mnohými odmítán…

3. neděle adventní – cyklus B

Třetí adventní neděle nese název „gaudete“, radostná. Jako bychom již měli zahlédnout první úsvit přichá-zející záchrany. Tématem dnešní neděle může být prosba o radost plynoucí z víry v Boha, který neopouští svůj lid, ale zachraňuje.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento text zřejmě vznikl až po návratu z Babylonského zajetí na konci 6. stol. př. Kr. V 59. kapitole vyznává Izrael svůj hřích, který je překážkou Boží pomoci. V 60. kapitole Hospodin ujišťuje svůj lid, že ho zachrání. A nyní vystupuje na scénu služebník, který vyhlašuje svobodu.

Iz 61,1-2a.10-11

Duch Páně, duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

ŽALM Lk 1

Mariin chvalozpěv vyjadřuje víru i úžas. Zachraňující Boží milosrdenství trvá i dnes. Její proroctví se naplňuje právě o Vánocích.

Odpověď: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí – má duše Hospodina – a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, – neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. – Od této chvíle mě budou blahoslavit – všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. – Jeho jméno je svaté – a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení – k těm, kdo se ho bojí. Hladové nasytil dobrými věcmi – a bohaté propustil s prázdnou. – Ujal se svého služebníka Izraele, – pamatoval na své milosrdenství.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel zakončuje zřejmě vůbec nejstarší list Nového zákona několika povzbuzeními, jako když se loučíme s dětmi a dáváme jim ještě poslední poučení. Zmínka o Kristově příchodu je svědectvím víry prvních křesťanů v druhý příchod Pána.

1 Sol 5,16-24

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM

Úryvek je složen z části Janova prologu a úvodního textu o Janu Křtiteli, který potvrzuje očekávání, že se Mesiáš blíží. Odvolává se při tom na proroka Izaiáše (toto proroctví jsme četli minulou neděli).

JAN 1,6-8.19-28

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‘Vyrovnejte cesty Pánu’, jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti poslaní byli z farizeů. Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Me-siáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Řekněte malomyslným: Vzmužte se, nebojte se! Hle, náš Bůh přijde a spasí nás.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Snažně tě prosíme, dobrotivý Bože, ať nás svátost, kterou jsme přijali, vnitřně očistí, a tak nás připraví na blížící se svátky. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Tuto neděli máme před očima postavu Jana Křtitele. Na první pohled je to velmi drsný člověk, žijící poustevnickým stylem života. Ale nejde jen o jeho pokoru a plnou podřízenost úkolu, který přijal. Jde o vlastní zvěst, kterou přináší. Evangelista hned následující verš po úryvku, který jsme četli, říká: Druhého dne spatřil Ježíše… a řekl: „Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29). Bůh skrze postavu nepřehlédnutelného Jana připravuje lid na příchod záchrany. Bůh nezapomněl, neopustil, není plný hněvu a výčitek. Je připraven nás zachránit. Přes množství starostí běžného dne můžeme, smíme vidět radost z Boha, který na nás nezapomněl. Ví o nás a přichází, aby byl s námi.

TOPlist
| Copyright © | 2016-2017 | Doporučený prohlížeč: Google Chrome, Mozilla Firefox |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one