Boží slovo

2. neděle postní - Cyklus B
Postní doba nabízí zastavení nad nejzákladnějšími pilíři křesťanské víry. Jedním z nich je otázka Kristovy smrti. Učedníci následující Krista poznali ve svém mistrovi někoho, kdo má moc nad nemocemi, přírodními živly, je obdařen moudrostí… Zatím ale netuší, že přinést vykoupení celému světu povede přes jeho smrt.
Zamyšlení k evangeliu této neděle 

Přítel i do nepohody
VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Abrahámova oběť je zásadní událost předznamenávající mnoho dalších sdělení Písma. Důležité je vidět, že Abrahám neodmítl obětovat vlastního syna, ač to bylo pro něj zhroucením nadějí. Stal se příkladem hluboké víry. Příběh se odehrává asi v 19. stol. př. Kr. mezi kočovníky na polopoušti. Původní význam vyprávění směřoval asi k odmítnutí lidských obětí.
Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“
ŽALM 116
Tento žalm je modlitbou člověka, který zakusil vysvobození z tísně, zažil, že Bůh jedná v jeho prospěch, podobně, jako to zakusil Abrahám.
Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.
Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti oběť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme!
2. ČTENÍ
Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu svatého Pavla o ospravedlnění na základě víry. Autor s velice emotivní dikcí opouští předchozí argumentační přísnost a vrhá se do bouřlivého jásotu nad darem Boží spásy. Bůh vydal za nás svého milovaného Syna podobně jako Abrahám, a to až do absolutní krajnosti.
Řím 8,31b-34
Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!
EVANGELIUM
Zjevení na hoře volně navazuje na první Ježíšovu předpověď vlastní smrti. Učedníci však jeho slova nepochopili a nepřijali. Pán jim dává zakusit svoji slávu, aby poznali, že předpověď smrti patří do velkolepé Boží strategie. Hora je odkazem na horu Sinaj, kde dostal Mojžíš smlouvu. Oblak v biblické řeči představuje místo Boží slávy (Ez 1,28…).
Mk 9,2-10
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Abrahám je často kladen jako příklad neochvějné víry. V době bohatě rozvinuté psychologie mnozí odborníci zůstanou nad jeho jednáním v rozpacích. Nejde o slepou víru, není to spíš fanatický projev? Pečlivý čtenář však vnímá, že Abrahám miluje svého syna a místo fanatismu v hlubokém vnitřním boji kráčí na horu s důvěrou, že Bůh má řešení. V nadhledu celého Písma a dějin spásy Bůh nabídl život vlastního syna, abychom mohli žít. Jak daleko je Bůh ochoten zajít!
 
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ 1. 3.
Dan 9,4b-10
Pane, Bože veliký a strašný, který zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání: Zhřešili jsme, provinili jsme se, jednali jsme bezbožně, vzbouřili jsme se a odchýlili od přikázání a nařízení. Neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří tvým jménem mluvili k našim králům, knížatům, našim otcům i všemu lidu země. Tobě, Pane, sluší přiznat spravedlnost, nám však hanbu na tváři, jako se dnes (skutečně hanbí) judští mužové i jeruzalémští obyvatelé a všichni Izraelité, blízcí i dalecí, ve všech zemích, do nichž jsi je vyhnal pro nevěrnost, které se vůči tobě dopustili. Hospodine, nám se sluší hanbit ve tváři, našim králům, knížatům a našim otcům, neboť jsme zhřešili proti tobě. Avšak, Pán, náš Bůh, ať má s námi milosrdenství a odpustí nám, neboť jsme se proti němu vzbouřili, neposlouchali jsme hlas Hospodina, našeho Boha, abychom kráčeli v jeho zákonech, které nám dal skrze své služebníky proroky.

Mezizpěv – Žl 79,8.9.11+13
Nejednej s námi podle našich hříchů, Hospodine!

Nepřipomínej nám viny předků, tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc, vždyť jsme tak zbědovaní! Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména, vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno. Ať k tobě přijde vzdychání zajatých, mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt. My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy, budem tě chválit navěky, po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.

Lk 6,36-38
Ježíš řekl svým učedníkům: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.“
Komentář: Lk 6,36-38
Moje představa o tom, jaký je Bůh, se odráží v mém chování k druhým. Nezazlívám občas Bohu jeho milosrdenství bez podmínek?


ÚTERÝ 2. 3.
Iz 1,10.16-20
Slyšte Hospodinovo slovo, sodomská knížata, poslechněte příkaz našeho Boha, gomorský lide! Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy. Nuže, suďme se – praví Hospodin. I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako (bílá) vlna. Jestliže ochotně poslechnete, budete jíst z dobrodiní země. Jestliže se však vzepřete, budete-li se bouřit, pohltí vás meč! Ano, (tak) promluvila Hospodinova ústa.

Mezizpěv – Žl 50,8-9.16bc-17.21+23
Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Nekárám tě pro tvé oběti, vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou. Nemusím brát býka z tvého chléva ani kozly z tvých ohrad. Proč odříkáváš má přikázání a bereš do úst mou smlouvu ty, který nenávidíš kázeň a má slova házíš za sebe? Takto jsi jednal, a já mám mlčet? Myslil jsi, že jsem jako ty? Usvědčím tě a řeknu ti to do očí! Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Mt 23,1-12
Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají `mistře'. Vy však si nedávejte říkat `mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Komentář: Mt 23,1-12
Návod, jaký zaujmout postoj k představeným, když s nimi nesouhlasím. Poslechnout, pokud to není proti mému svědomí. Ale neřídit se jejich příkladem.


STŘEDA 3. 3.
Jer 18,18-20
Řekli (moji nepřátelé): „Pojďme a osnujme plán proti Jeremiášovi! Přece kněží nebudou bez rady, mudrci bez důvtipu ani proroci bez řečí! Pojďme a ubijme ho vlastním jeho jazykem, číhejme na všechna jeho slova!“ Všimni si mě, Hospodine, a slyš hlas mých protivníků! Má se snad odplácet za dobro zlem? Vždyť mi kopají jámu! Vzpomeň, že jsem před tebou stával, abych se za ně přimlouval, abych od nich odvrátil tvůj hněv!

Mezizpěv – Žl 31,5-6.14.15-16
Zachraň mě, Hospodine, svou slitovností.

Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, neboť ty jsi mé útočiště. Do tvých rukou svěřuji svého ducha, Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš! Vždyť se o mně tolik šeptá slyšel jsem to, hrůza odevšad! Spolu se proti mně radí, usilují zničit můj život. Já však, Hospodine, v tebe doufám, říkám: Ty jsi můj Bůh! Můj osud je ve tvé ruce, vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!

Mt 20,17-28
Když se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a na cestě jim řekl: „Teď jdeme do Jeruzaléma. Tam Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali a ukřižovali ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Tu k němu přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“ Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“
Komentář: Mt 20,17-28
Ježíš odmítá falešné představy o panování. Dospělý křesťan by měl být připraven mít spoluúčast na jeho osudu.


ČTVRTEK 4. 3.
Jer 17,5-10
Toto praví Hospodin: „Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nevidí, že by přišel déšť, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce. Záludné je srdce, víc než vše jiné, stěží polepšitelné, kdo je pozná? Já, Hospodin, zpytuji srdce a zkouším ledví, abych dal každému podle jeho chování, podle ovoce jeho skutků.“

Mezizpěv – Žl 1,1-2.3.4+6
Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů. Ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná. Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem, vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou.

Lk 16,19-31
Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a (ještě k tomu) přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: `Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.' Abrahám však odpověděl: `Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' (Boháč) řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' Abrahám odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: `Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' Odpověděl mu: `Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“
Komentář: Lk 16,19-31
Jednoho dne budu možná litovat, co jsem nevykonal a svou liknavostí promeškal. Kéž najdu čas věnovat se potřebným!


PÁTEK 5. 3.
Gn 37,3-4.12-13a.17b-28
Izrael miloval Josefa víc než všechny své syny, poněvadž se mu narodil ve stáří; dal mu zhotovit dlouhou suknici. Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje víc než všechny své syny, nenáviděli ho a nechtěli s ním ani laskavě promluvit. Jednou šli bratři pást ovce svého otce k Sichemu; Izrael řekl Josefovi: „Tvoji bratři šli pást k Sichemu, pojď, pošlu tě k nim.“ Josef tedy šel za svými bratry a našel je v Dotanu. Viděli ho z dálky, a dříve než k nim došel, lstivě se smluvili, že ho zabijí. Řekli si mezi sebou: „Tamhle přichází ten snílek. Nuže pojďme, zabijme ho a hoďme ho do nějaké cisterny a řekněme, že ho sežrala dravá šelma, a uvidíme, k čemu budou jeho sny.“ Ruben to slyšel a poněvadž ho chtěl z jejich rukou vysvobodit, řekl: „Nezabíjejme ho!“ A dodal: „Neprolévejte krev, hoďte ho do této cisterny, která je tady na stepi, ale nevkládejme na něj ruku!“ Chtěl ho z jejich rukou vysvobodit a vrátit jeho otci. Když tedy přišel Josef ke svým bratřím, svlékli ho z jeho suknice, kterou měl na sobě. Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, nebyla v ní voda. Sedli si, aby se najedli. Když zdvihli oči, podívali se – a hle, karavana Izmaelitů přicházela z Gileadu. Jejich velbloudi nesli dragantovou gumu, balzám a vonnou pryskyřici. Chtěli to dopravit do Egypta. Juda řekl svým bratřím: „Jaký užitek budeme mít z toho, že svého bratra zabijeme, i když zahladíme stopy po jeho krvi. Nuže, prodejme ho Izmaelitům, ať na něm není naše ruka, vždyť je to náš tělesný bratr.“ Bratři ho poslechli. Když kolem přecházeli obchodníci z Midjanu, (bratři) rychle Josefa z cisterny vytáhli a prodali Izmaelitům za dvacet stříbrných, a ti ho přivedli do Egypta.
Mezizpěv – Žl 105,16-17.18-19.20-21
Pamatujte na divy, které učinil Hospodin.

(Hospodin) přivolal na zemi hlad, zbavil je chleba. Poslal před nimi muže, Josef byl prodán za otroka. Sevřeli pouty jeho nohy, do želez jeho hrdlo, dokud se nesplnil jeho výrok, Hospodinovo slovo jej ověřilo. Král poslal, a osvobodil ho, vládce národů ho propustil. Ustanovil ho pánem svého domu a vládcem veškerého svého majetku.

Mt 21,33-43.45-46
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.' Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: `Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné'? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Hleděli se ho zmocnit, ale měli strach z lidu, protože (lidé) ho považovali za proroka.
Komentář: Mt 21,33-43.45-46
Nenávist k Ježíšovi se u velekněží a farizeů rodila ve chvílích, kdy poznali, že mluví právě o nich. Měli přitom dost času a možností změnit své chování. Nehrozí mi v něčem zatvrzelost?


SOBOTA 6. 3.
Mich 7,14-15.18-20
Pas, (Hospodine, pastýřskou) holí svůj lid, stádce, které vlastníš, ty, kteří přebývají v lesní samotě, uprostřed úrodných krajin; ať se pasou v Bašanu, v Gileadu jako za pradávných časů. Ukaž nám divy (své moci), jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta. Který bůh je ti podoben? Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost, promíjíš hřích. Netrváš na svém hněvu navěky, spíše máš zálibu v milosrdenství. Znovu se smiluješ, nebudeš dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí. Jakubovi ukážeš věrnost, Abrahámovi svoji přízeň, jak jsi přísahal našim otcům od pradávných časů.

Mezizpěv – Žl 103,1-2.3-4.9-10.11-12
Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním. Nechce se přít ustavičně ani se hněvat navěky. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

Lk 15,1-3.11-32
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' Otec mu odpověděl: ‚Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'“
Komentář: Lk 15,1-3.11-32
Neprožívám své křesťanství pouze jako slušný syn dodržující všechna pravidla? Soucítím se vzdáleným bratrem? Dovedu pochopit otce, který jej nadšeně vítá?


SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:
TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:

https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/
NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
https://www.pastorace.cz/kazani
PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:

https://www.pastorace.cz/primluvy
na základě nedělních biblických textů:
https://www.pastorace.cz/Kazani/
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099

https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar
VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
https://vojtechkodet.cz/prednasky-a-kazani/videa/uvody-do-nedeli
BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.

www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz 
 
3. neděle postní - Cyklus B
Postní doba je časem duchovní obnovy spojené s vyvrcholením přípravy katechumenů na křest. (Dnes mohou proběhnout tzv. skrutinia, tedy modlitba s katechumeny o ochranu a vysvobození z moci Zla.) Čtou se texty, které mají zásadní význam pro naši víru (Desatero, význam ukřižování Krista). Lze vybrat i texty z cyklu A (s katechezí o samařské ženě).
Zamyšlení k evangeliu této neděle 

Nebudeš mít jiné bohy!
VSTUPNÍ ANTIFONA
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Čteme Desatero v jeho originální podobě. Hospodin dává tato přikázání Mojžíšovi jako součást vzájemné smlouvy: Bůh prezentoval, kým je, a nabídl své doprovázení Izraeli (19. kapitola). Nyní vyjadřuje podmínky, za kterých bude smlouva platit.
Ex 20,1-17
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
ŽALM 19
Dnešní žalm je jásotem nad darem Zákona. Tóra – Zákon je označením „směrovky“ života. Připojme se k modlitbě chvály za dar „nasměrování“ k životu.
Odpověď: Pane, ty máš slova věčného života.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, – působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá na věky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé. Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, – sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
2. ČTENÍ
V komunitě Korinťanů se objevila řada problémů. Svatý Pavel na to reaguje několika dopisy. První z nich obsahuje více témat. Na začátku dopisu se Pavel musí sám obhájit, protože korintská komunita se začala štěpit na jeho příznivce a odpůrce. (Toto čtení koresponduje s dnešním evangeliem.)
1 Kor 1,22-25
Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.
EVANGELIUM
Janovo evangelium je koncipováno velice symbolicky. Hned po zprávě o počátku Ježíšova veřejného působení v Káně přichází scéna očištění chrámu. Jan tak začíná evangelium slovy o blízkosti Velikonoc a proroctvím o ukřižování a zmrtvýchvstání.
Jan 2,13-25
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Hospodine zástupů, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Jeruzalémský chrám se postupně stal jediným místem, kde se mohli přinášet oběti Hospodinu. Posvátný prostor, kde běžní lidé směli vstoupit jen na nádvoří. Pouze určený kněz směl do vnitřku svatyně. Ježíš však vystupuje jako někdo, kdo má na chrám zvláštní vlastnické právo. Samozřejmě se tu hraje s dvojznačností slov. Pán mluví o chrámu svého těla. Ale přece se jeho slova vážou i na místo přinášení obětí. Od Kristovy smrti se „místem“ oběti stane skutečně jeho tělo. On je chrám, zde se setkáváme s Otcem, zde se uskuteční zásadní oběť za hřích. Kristus se ve svém těle stal trvalým zpřítomněním Hospodina.

 
 
Postěte se.jpg
Nepřesvědčujme.jpg
Napojeni osvíceni.jpg
TOPlist
| Copyright © | 2016-2021 | Doporučený prohlížeč: Google Chrome, Mozilla Firefox |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one